Tipy na výlety

Hrad Kost

Hrad Kost je považován za jeden z nejvýznamnějších gotických hradů v České republice. Původ hradu se datuje do 14. století, kdy si Beneš z Vartemberka nechává na skalním ostrohu uprostřed tří údolí vybudovat malou dřevěnou tvrz s obrannou kamennou věží. Oblíbená legenda praví, že hrad dostal jméno Kost v dobách, kdy jej obléhal Jan Žižka a po neúspěšném dobývání hradu prohlásil, že je pevný jako kost a ta prý patří psu. Pravdou ovšem zůstává, že samotný zakladatel hradu, hrabě Beneš, se do sobotecké zakládací listiny podepsal latinským přízviskem Benesius de Costy, což Češi při čtení zkomolili a přejmenovali ho na Beneše z Kosti.

Brána do pekel v srdci Českého ráje

Bizarní zřícenina gotického hradu připomínající čertovy rohy trčící ze země byla postavena koncem 14. století a stala se jedním ze symbolů Českého ráje. Vybudování hradu na dvou strmých čedičových skaliscích učinilo z Trosek nedobytný hrad. Při prohlídce má návštěvník možnost seznámit se s historií hradu a vystoupat na věž „Babu“ i na vyhlídku pod věží „Panna“, které skýtají jedinečný rozhled do okolní krajiny.

Zámecký hotel Hrubá Skála

Hrad Skálu založil pravděpodobně Hynek z Valdštejna před rokem 1353. Jeho potomci vlastnili hrad do roku 1416, kdy přešel do rukou pánů z Jenštejna a rokem 1460 Zajíců z Házmburka. Jan Zajíc z Házmburka se jakožto člen Zelenohorské jednoty postavil proti králi Jiřímu, za což byla Skála v roce 1469 spolu s jinými hrady obležena a dobyta královským vojskem. Od roku 1492 přešel hrad do vlastnictví Svojanovských z Boskovic, za nichž dosáhlo skalské panství rozsahu 54 vsí nebo jejich částí. Jan Svojanovský se však zadlužil a byl postupně nucen panství odprodávat Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic; na hrad došlo roku 1524. Zikmund Smiřický (zemř. 1548) a jeho potomci zboží dále rozšířili a starý gotický hrad přestavěli v trojkřídlý renesanční zámek. Albrecht Jan Smiřický se roku 1618 velmi aktivně postavil proti císaři Ferdinandovi, což by mu jistě po porážce stavovského povstání vyneslo rozsudek smrti; ještě v listopadu 1618 však zemřel a protože jeho slabomyslný bratr Jindřich Jiří byl nedílným vlastníkem skalského zboží, nebylo panství zkonfiskováno, ale přešlo do správy Jindřichova poručníka – Albrechta z Valdštejna. Jindřich Jiří zemřel právě na Hrubé Skále roku 1630 a panství tak zůstalo v rukou Albrechta z Valdštejna, který jej přičlenil ke svému frýdlantskému vévodství.

Po Valdštejnově zavraždění v Chebu roku 1634 se stal novým majitelem Skály Maxmilián z Valdštejna. Za třicetileté války zámek velmi utrpěl. Nejprve jej po smrti Albrechta z Valdštejna vyloupili jak Sasové, tak císařští, pak se zde nakrátko usadila švédská posádka, ale již roku 1639 Skálu dobyli císařští vojáci velitele Colloreda. Ty však odtud roku 1643 opět vytlačili Švédové pod vedením generála Torstensona. Je jasné, že za tak divokých poměrů bylo hruboskalské panství velice postiženo, řada obcí vypálena a opuštěna. Maxmilián z Valdštejna žil až do své smrti roku 1655 ve Vídni. Podle císařského rozhodnutí z roku 1658 měla být Hrubá Skála spolu s jinými vybranými hrady zbourána, aby v případě války nemohla posloužit jako opěrný bod nepříteli. Byly to však zřejmě protest

Maxmiliánova vnuka Arnošta Josefa z Valdštejna, které panovníka od jeho původního rozhodnutí v případě Skály odvrátily. V letech 1710 a 1804 byl zámek poškozen požárem, avšak Valdštejnové jej vždy opravili. František Adam, poslední z rodu Valdštejnů, prodal Skálu s panstvím roku 1821 Janu Lexovi z Aehrenthalu. Aehrenthalové byli dobrými hospodáři a své hrady a zámky upravovali pod vlivem romantismu. Hrubou Skálu nechali přestavět v novogotickém slohu. Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu, zastával úřad ministra zahraničí Rakouska-Uherska. Roku 1945 zabral zámek stát. Nedlouho nato získaly objekt komunistické odbory, které jej nechaly adaptovat na rekreační zařízení. Tím bohužel došlo k nenapravitelným škodám na zámeckých interiérech.

Hruboskalské skalní město

Mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova v Českém ráji se nachází oblast zvaná jako Hruboskalské skalní město. Pověstmi opředené skalní město nabízí nevšední zážitky pro horolezce i laiky na více než 400 věžích, jejichž nejvyšší dosahuje až do výše 50 metrů.

Hruboskalsko je třetí největší přírodní rezervací v rámci CHKO Český ráj. Hruboskalské pískovce mají mocnost až 120 metrů a vytváří plošinu s nejvyšší nadmořskou výškou 380 metrů, která se směrem do údolí Libuňky rozpadá a vytváří tak typické skalní město.

Hrad Valdštejn

Valdštejn, nejstarší hrad Českého ráje, byl založen kolem roku 1260 Jaroslavem z Hruštice z rodu Markvarticů, předků pánů v Valdštejna. Valdštejnové drželi hrad asi do roku 1380 a další majitelé páni z Vartenberka do počátku husitských válek. Obsazení hradu husity, loupeživými rytíři, časté střídání majitelů v 15. století, bylo příčinou, že se hrad původně ostrožný rozdělil na hrady dva.

V zadní části se oddělil tzv. typický skalní hrad s komplikovaným vstupem zdola na vrchol skalní plošinyKateřinou ze Strážnice a ze Štítar, milenkou Hynka, syna krále Jiřího z Poděbrad koncem 15. století končí rezidenční funkce hradu. Valdštejn byl svými majiteli opuštěn.

Vyhořelý a zničený hrad pozvedli k nové slávě opět Valdštejnové, kterým patřil po Albrechtu z Valdštejna dalších 200 let. V 18. století zde vybudovali nevšední poutní místo s jedinečnou atmosférou v prostředí starých ruin rodového sídla, okolních lesů a skal.

V této snaze pokračovali i noví majitelé Lexové z Aehrenthalu v první polovině 19. století. Propojili krajinu sítí turistických cest, budovali vyhlídky, lázně Sedmihorky. Jako zajímavý turistický cíl zpřístupnili hrad Valdštejn mezi prvními památkami u nás a romantickými úpravami dotvořili starobylé prostředí.

V současné době je hrad Valdštejn v majetku Města Turnova, které se o svoji památku velmi dobře stará. Hrad navštěvuje ročně více než 60.000 turistů.

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---slider---

slider slider

Relaxační pobyty

Chci vědět více

boxy

Video

Pivní kosmetika

Najdete nás

Tempus elementum lacus vel, consectetur lobortis augue.

Social

.

.

.

.

.